Spastická hemiparéza patří do 30 % jednostranných spastických forem dětské mozkové obrny. Hemiparéza tvoří přibližně 22,5 % z tohoto počtu ( 0,5 % zaujímá velmi vzácně se vyskytující monoparéza). Vzniká-li hemiparéza prenatálně, pak (často i z nezjištěných příčin) jako důsledek cysty v mozku, která nezasáhne pouze šedou kůru mozkovou, ale také jiná centra. Tím lze vysvětlit vyšší procento pravděpodobnosti přidružených onemocnění, než je tomu u spastické diparézy.
Spastická hemiparéza - výklad pojmu
Předpona -hemi značí, že postiženy jsou v tomto případě končetiny jedné strany těla (ruka a noha), jedná se tedy buďto o levostrannou, nebo pravostrannou hemiparézu. Hemiparéza té či oné strany vzniká v důsledku poranění nikoli téže, ale opačné mozkové hemisféry (levostranná s výskytem poranění na pravé straně mozku, pravostranná v důsledku poranění levé hemisféry).
Hemiparéza bývá rozeznatelná již v prvních měsících života, protože už v této době je patrné postižení zejména horní končetiny – ruka má nedokonalou úchopovou schopnost (či ji zcela postrádá), charakteristická je její flexe v lokti a vnitřní rotace (přitažení k hrudi). Nepodaří – li se hemiparéze zcela předejít, bývá ruka tou více postiženou končetinou a používána je zpravidla pouze jako pomocná.
U hemiparézy se může objevit jev, který je nazýván jako „hemiparetický třes“ - k tomu dochází v okamžiku, kdy se postiženou ruka pokouší uchopit nějaký předmět – čím blíže onomu předmětu je, tím silnější třes vzniká. Pod tímto pojmem lze rozumět také neovladatelný třes obou postižených končetin.
Dolní končetina bývá postižena méně, typická je (podobně jako u obou nohou v případě diparézy) vnitřní rotace špiček, zhoršená rovnováha a nášlap „přes špičku“, rovněž způsobený spasticitou všech svalových skupin dolní kočetiny. Velmi často je tato končetina opticky o něco „kratší“ než zdravá noha, což je způsobeno jednak zkrácením svalů, jednak pokrčením v koleni (k tomu, obdobně jako u diparézy, dochází v důsledku spazmu flexorů, tedy zejména podkolenních šlach).
Specificky u hemiparézy se může vyskytovat hemianopsie (výpadek zorného pole), tzv. homonymní, tedy na postižené straně – například pacient s pravostrannou hemiparézou a homonymní hemianopsií je schopen plně rozeznávat předměty před levým zorným polem či vedle něj, na straně pravé toho ale naopak je schopen jen částečně, nebo vůbec. U pacientů s levostrannou hemiparézou se může objevit také agnózie, neschopnost rozpoznávání předmětů po hmatu.
Predispozice samostatnosti u pacientů se spastickou hemiparézou
Drtivá většina pacientů se spastickou hemiparézou je schopna chůze, ať už samostatné či s menší dopomocí. Neschopnost chůze je u hemiparézy vzácná, přesto nikoli nemožná. Častější jsou však, pro postižení horní končetiny, problémy se sebeobsluhou. Samostatnost pacienta se spastickou hemiparézou je dosažitelným cílem, avšak také otázkou vytrvalosti pacienta i jeho okolí (zejména v tomto případě může, podobně jako u triparézy, sehrát význačnou roli ergoterapeut, jenž koncipuje plán, jehož je pacient s funkčním omezením jedné ruky schopen tak, aby byl zcela soběstačný).
Mnohem více než ztížená motorika však mohou cestu k samostatnosti komplikovat projevy přidružených chorob – velmi častá (podle některých studií až v 80 % případů) je epilepsie, která je ne vždy právě snadno kompenzovaná („léčitelná“). Přibližně čtvrtina pacientů s hemiparézou trpí mentální retardací lehčího či těžšího stupně.
Léčba spastické hemiparézy
Včasná rehabilitace Vojtovou metodou dokáže velmi často zásadně ovlivnit rozvoj hemiparézy a zvýšit tak naději kvalitní chůze. Pravděpodobnost maximální minimalizace projevů spasticity na dolní končetině je velmi vysoká, částečně lze obnovit úchopovou schopnost ruky jak v dětství, tak později.
Chirurgické řešení hemiparézy přichází také v úvahu, protože je však většina pacientů chodící, méně často dochází k hraniční deformaci kyčelních kloubů a nejčastější operací, jež je v případě hemiparézy indikována, je prolongace achillovky.
Ještě před indikací operace jsou však navrženy jiné léčebné postupy – v případě hemiparézy zejména se velké oblibě těší ortézy, které jsou používány v období nejintenzivnějšího růstu (u dětí předškolního věku), mají korigovat chůzi a zabraňovat rozvoji svalových kontraktur či v jejich důsledku vznikajících deformit chodidla.
Podobně jako také u všech ostatních spastických forem DMO se lze v léčbě hemiparézy přistoupit k aplikaci botulotoxinu za účelem uvolnění nejsilnějšího spazmu, jež znemožňuje kvalitní (stabilní) chůzi, je však třeba postupovat zejména v případě výskytu epilepsie velmi obezřetně. Roli botulotoxinu může svým vlivem na rovnováhu částečně zastoupit akupunktura.
Články
- Nejnovější
- Nejčtenější
