Atetóza

Atetóza, athetoidní forma dětské mozkové obrny, se vyskytuje vzácně, zhruba v 8 % případů všech DMO. Vzniká v důsledku poškození bazálních ganglií, což jsou shluky neuronů, které se nacházejí ve středním mozku.

Athetoidní forma DMO - výskyt

Atetóza spadá pod „dyskinezy“, neovladatelné pohyby končetin. Je však charakteristická kroutivými, hadovitými pohyby, které vznikají v důsledku nerovnoměrného svalového napětí – to je buďto příliš vysoké, nebo naopak nízké. Z tohoto důvodu postihuje atetóza také řeč, která je takto velmi ztížena. Zpravidla se jedná o řeč nesrozumitelnou, „huhňavou“, doprovázenou kroutivými pohyby nejen končetin, ale také obličejových svalů.

Predispozice samostatnosti u pacientů s athetoidní formou DMO

Přestože je schopnost chůze u většiny pacientů s atetózou zachována, není tím zdaleka vyřešena otázka její realizace. V důsledku nerovnoměrného svalového tonu a výskytu mimovolných pohybů je pacient s atetózou skoro vždy odkázán na pomoc druhé osoby, protože vzhledem k postižení tonu svalů rukou často nemůže využívat berle ani jiné kompenzační pomůcky.

Atetóza zasahuje jak hrubou, tak jemnou motoriku, a to v menší či větší míře, proto představuje překážku také v běžných úkonech, mezi něž patří také sebeosbluha při jídle, hygieně apod. Při nich je potřeba buďto částečné, nebo celkové asistence.
Mentální ani rozumové schopnosti nejsou přitom u pacientů s atetózou nijak zasaženy (jejich IQ je často nadprůměrné, cca 120 – 130).

Mimovolné pohyby se objevují v bdělém stavu téměř vždy, symptomatika mizí pouze ve spánku. Jejich výskyt se zvyšuje úměrně stresu či jinému psychickému vypětí. Zhruba čtvrtina pacientů s atetózou je postižena sluchovou vadou.

Léčba athetoidní formy DMO

Atetóza patří mezi ty formy DMO, v jejichž léčbě (a částečné prevenci) hraje zásadní roli rehabilitace. Šance úspěchu včasně zahájené terapie podle Vojty je u atetózy obdobná jako v případě lehčích a středních forem spastické diparézy. Vojtova terapie se přitom ukázala tím nejúčinnějším fyzioterapeutickým přístupem v léčbě DMO.

Pro nadprůměrně zachované mentální a rozumové dispozice pacienta s atetózou není v terapeutickém týmu nutná přítomnost speciálního pedagoga, významnou roli zde ovšem hraje logoped, který pracuje s těžkou poruchou řeči (dysartrií), jež představuje velkou komunikační překážku.

Míra deformit je mnohem nižší než u spastických forem DMO, na rozdíl od kterých se v případě atetózy téměř nevyskytuje ani luxace kyčlí. Proto není většinou třeba přistupovat k ortopedickému řešení sekundárních obtíží atetózy.

V případě atetózy není příliš častá medikace, neboť se zde epilepsie vyskytuje sporadicky. Je-li to nutné, lze však touto cestou řešit psychickou labilitu, která je u (dospívajících a dospělých) pacientů s atetózou častější než u pacientů s jinou formou DMO.