Měkké mobilizační techniky

Pod pojmem měkkých mobilizačních technik nerozumíme (jak se často mylně zdá) žádný typ masáže. Pracují také s tlakem, ale jsou samostatným odvětvím terapeutických metod.

Při provádění měkkých mobilizačních technik terapeut stimuluje právě tlakem, tahem nebo jinou podobnou cestou (často v kombinaci s klasickou masáží za pomoci různých emulzí) kůži, podkoží, svaly a jejich vazivové obaly (fascie). Jsou často označovány jako takzvané myofasciální techniky.

Měkké mobilizační techniky - cíle

Jak už z názvu vyplývá, tyto techniky se snaží o mobilizaci (obnovení přirozeného, nebolestivého pohybu) kloubů, které jsou z jakéhokoli důvodu přetíženy či zablokovány. Nejedná se přitom pouze o kosterní (opěrný), ale také pohybový systém – systém měkkých tkání, mezi které patří právě svaly, šlachy a vaziva.

Měkké mobilizační techniky - přínos

Tento typ manuální terapie pracuje s bolestivými spoušťovými body, které jsou často nazývány jako „trigger points“. Jedná se o myogelózy, což jsou kalcifikace – zatvrdliny ve svalech vzniklé často v důsledku spazmu (nerovnoměrného svalového napětí) nebo asymetrického pohybu, ke kterému dochází při dysfunkci pohybového aparátu. Jsou velmi malé (cca 2-6 mm), ale na hlubší dotek velmi bolestivé. Právě s pomocí měkkých mobilizačních technik lze docílit uvolnění těchto bolestivých (také chronických) stavů u téměř jakéhokoli pacienta.

Přínos měkkých mobilizačních technik v komplexní terapii DMO

Přestože jimi samozřejmě nelze nahradit žádnou z terapií na neurofyziologickém podkladě, je tato víceméně relaxační metoda (více proto, že při ní není třeba spolupráce pacienta, méně, neboť může být zpočátku nepříjemná až chvilkově bolestivá) jednou z možných (a často velice vhodných) doplňkových metod v léčbě dětské mozkové obrny.

Její efekt je okamžitý – uvolnění spazmu a nejvíce přetížených svalových vláken je nesmírně úlevné a zejména v případě lehčích stavů spastické DMO má (v kombinaci s reflexní lokomocí podle Vojty či jiným vhodným fyzioterapeutickým komplexem) téměř hned viditelný vliv na kvalitu pohybu. Podporuje vnější rotaci, protože právě ta vnitřní vzniká zkrácením svalů, k němuž dochází v důsledku spazmů. Návazně má příznivý vliv na pohybovou koordinaci a představuje často úlevu od akutní bolesti kloubů (zejména klenby chodidel, která bývá v případě DMO nezřídkakdy bolestivě deformována).

Popsaný efekt není chvilkový, v případě správného a pravidelného vedení dlouhodobě ovlivňuje stav pacienta, může představovat také prevenci možných bolestivých stavů páteře (v podstatě vždy je průvodním jevem DMO také jakákoli vada jejího držení).

Uvolněním zádových svalů je přímo ovlivněna motorika rukou – mezi vedlejší příjemné efekty měkkých mobilizačních technik tedy patří také usnadnění jemné koordinace. Výše popsaný efekt však není poplatný pro všechny pacienty s DMO. Možnost doplňkových metod tohoto typu podléhá individuálnímu zhodnocení, aktuálním potřebám a problémům pacienta, cílenosti terapie a mnoha dalším faktorům.

Kombinovaná terapie se však ukazuje výrazně efektivnější, než terapie jednostranná (např. pouze na bázi fyzioterapeutické, či pouze „alternativní“ nebo relaxační). Proto není na škodu jakýkoli doporučovaný postup po zralé úvaze „vyzkoušet“ a dát mu tak šanci zkvalitnit komplexní terapii pacienta s DMO a tím i její výsledky.

 Vstup do diskuze