Bobath koncept

neděle 4. prosinec 2016

Bobath koncept vymysleli manželé Bobathovi, Berta (5. 12. 1907 – 20. 1. 1991) a Karel (14. 3. 1906 – 20. 1. 1991). Ona byla německou fyzioterapeutkou, původně gymnastkou, která pro svůj původ před vypuknutím druhé světové války emigrovala do Anglie, kde si doplnila vzdělání v oboru fyzioterapie, on anglický fyziatr – neurofyziolog. Společně založili Bobath centre v Londýně, které také dnes funguje jako terapeutické i výukové centrum.

Začátky koncipování této metody spadají do čtyřicátých let dvacátého století, kdy se manželé věnovali zejména dospělým pacientům s hemiplegií. Na základě nově nabytých zkušeností s terapií malíře Simona Ewese Bertha Bobath rozvinula tuto myšlenku také v rámci terapie dětí se spastickou formou dětské mozkové obrny.

Podobně jako je tomu u Vojtovy terapie, také nedílnou součástí Bobath konceptu je pohled na DMO jako na neprogresivní hybné postižení s širokou škálou projevů, a diagnostika, tedy přesná definice stávajících či nevyvinutých schopností pacienta, vzhledem k níž je přesně navržen následující terapeutický postup.

Na rozdíl od terapie Vojtovou metodou je však pacient do terapie plně zapojován. Také v Bobath konceptu jsou provokovány hybné vzorce, jedná se však o přístup, jehož cílem je zkvalitnit pohybové schopnosti pacienta – snížit výskyt patologických pohybů (což lze u této metody příkladně dokázat v případě dyskinetické formy DMO) a vést tak pacienta k co nejširší míře soběstačnosti v rámci jeho dispozic. Proto jsou při terapii využívány nejrůznější pomůcky (labilní plochy, míče, stimulační pomůcky), s pomocí nichž dítě (či dospělý) poznává nové funkční situace, získává novou senzomotorickou zkušenost a tím i možnost psychomotorického rozvoje.

Bobath koncept v praxi

Nyní si stručně a jednoduše popíšeme, jakých principů a prostředků využívá terapeut Bobath konceptu v diagnostice dané hybné či kombinované poruchy. Přesná diagnostika je v této terapii velmi důležitá, neboť na jejím základě je sestaven individuální terapeutický plán, který musí být plně vyhovující potřebám pacienta. Jen tak lze dosáhnout zkvalitnění jeho možností.

Diagnostika sleduje následující projevy:

• Celkový status pacienta (jeho soustředění, reakce, schopnost komunikace a jak fyzický, tak mentální, emoční vývoj)
• Funkční dovednosti a v případě neschopnosti některých úkonů důvod té které indispozice
• Tonus (napětí) svalů a pohybu
• Plynulost pohybu svalů a jejich vzájemné působení
• Různorodost používaných hybných funkcí a vzorců
• Přidružené problémy (včetně smyslových vad)
• Definice úplného rozsahu pohybů

Terapie stojí na následujících pilířích:

• Váha, tlak a odpor – ty odkazují k novým funkčním situacím, reakce na něž jsou v terapii trénovány
• Placing – automatická reakce svalů na (polohovou, podnětovou) změnu provedenou terapeutem
• Holding – schopnost pacienta udržet a kontrolovat daný pohyb
• Tapping – stimulace různých částí těla na hmatové či polohové úrovni rozličnými způsoby – hlazením, tlakem, poklepáváním, potřásáním, změnou polohy)

Význam Bobath konceptu v léčbě DMO

Mnoho odborníků, zejména z řad fyzioterapeutů, upřednostňuje sice Vojtovu metodu před zavedením Bobath konceptu a jeho využití není proto ještě tolik rozšířeno, jak by bylo třeba. (Dostupnost této terapie je často neuspokojivá.)
Nicméně, Bobath koncept se přesto těší u rodičů poměrně velké oblibě, a to zejména z toho důvodu, že jej lze provádět formou hry, která je dítěti příjemná a motivuje jej k pohybu vpřed jak po fyzické, tak mentální stránce – může tak probíhat v podstatě během celého dne a provádět jej s pacientem mohou (a dokonce by měli) téměř všichni členové rodiny při jakékoli příležitosti, jež je pro trénink funkčních dovedností vhodná. Tyto situace se liší v závislosti na míře a charakteru postižení daného pacienta.

Pro ilustraci citujme Berthu Bobath: „Když fyzioterapeuté, ergoterapeuté a logopedi léčí dítě s dětskou mozkovou obrnou, je více než žádoucí, aby se považovali za „terapeuty dětské mozkové obrny“, byli schopni kombinovat několik oblastí terapie a zároveň k léčbě přistupovali rozhodně a jednotně." Varuje před problémy, které v terapii DMO vyvstávají také dnes – před neschopností či neochotou spolupráce mezi jednotlivými specialisty a před upřednostňováním jednoho terapeutického přístupu před druhým, a zdůrazňuje tak nutnost jejich rovnocenné role v terapeutickém komplexu.

Vstup do diskuze