Brunkow a akrální koaktivační terapie (ACT)

Přestože Brunkow a akrální koaktivační terapie (ACT) nejsou jedno a totéž, z hlediska principu a významu bychom tyto metody měli charakterizovat společně. Brunkow je, můžeme-li tento přístup tak nazvat, jakýmsi předstupněm ACT.

Brunkow - původ metody

Roswitha Brunkow (1916 – 1975) byla německá fyzioterapeutka. Počátky její metody spadají příznačně do roku 1965, kdy se Brunkow nějaký čas po úrazu byla nucena pohybovat s pomocí invalidního vozíku. Tehdy si, výrazně motoricky omezena, všimla, že vzpírá-li se (oboustranně a symetricky) na rukou a nohou, nezapojují se pouze svaly končetin, ale také trupu, zad a krku. Právě tento moment, spolu s jejími bohatými zkušenostmi s terapií neurologických pacientů, dal vzniknout novému aktivnímu přístupu, jehož prostřednictvím lze docílit aktivace tzv. „svalových řetězců“.

Metoda Brunkow - princip

Podstata této metody hovoří o tzv. „vzpěrných“ cvičeních. Ta vychází (stejně jako Vojta) z vývojové kineziologie, tedy ze všem lidem společného motorického vývoje a jeho momentů. Právě v kineziologii adekvátních polohách (od lehu až ke stoji) cviky po individuálním zhodnocení dispozic a cílů pacienta probíhají.
Ona vzpěrná cvičení vyžadují správná nastavení končetin vzhledem k trupu a možnost jejich flexe (ohybu). Vzpěrný pohyb vyžaduje alespoň částečnou spolupráci pacienta a je veden aktivně proti pomyslnému odporu nebo stabilní ploše.

ACT jako mocnina metody Brunkow

V souvislosti s akrální koaktivační terapií je uváděno jméno fyzioterapeutky Ingrid Palaščákové – Špringrové. Ta rozvinula systém metody Brunkow o přesnou diagnostiku motorických dispozic pacienta a možnost autoterapie (příležitost provádět za určitých podmínek cviky bez dopomoci terapeuta). Akrální koaktivační terapie (ACT) je založena na tzv. motorickém učení, a tedy i možnosti reedukace (znovuobnovení správných a zrušení špatných) pohybových vzorů. Dnes už víme, že častým opakováním lze správné motorické návyky (možná jen částečně) obnovit, třebaže celý tento proces je vědomý.

Hovoříme-li o akrech, máme na mysli v případě horních končetin oblast od zápěstí po konečky prstů, v případě končetin dolních oblast od paty po prsty nohou. Jsou zde dvě možnosti, jak se o ně lze vzpírat – vzpěr reálný (proti pevné ploše či vlastnímu tělu) a vzpěr virtuální (proti neexistující ploše), který hraje roli v uvědomění si vlastních motorických dispozic jak ve smyslu koordinace, tak síly.

Role metody Brunkow a ACT v komplexní terapii DMO

Efekt mají tyto terapie zejména na osové svalstvo – svaly zad a páteř, jejíž stav je zrcadlem jakékoli hybné poruchy, DMO nevyjímaje. Při terapii Brunkow a ACT dochází k jejich správné aktivaci, vliv lze pozorovat také na hlubším svalstvu trupu a koordinaci dechu. Korekce chybného postavení kloubů má také svůj význam, neboť zabraňuje jejich přetížení, v jehož důsledku mohou vzniknout deformity.

Tyto metody mohou představovat šanci hlavně pro dospělé pacienty s dětskou mozkovou obrnou, kteří z jakéhokoli důvodu nemohou být rehabilitováni Vojtovou metodou. V tomto případě totiž mohou terapii, jsou-li toho schopni, provádět sami, což je velmi potřebný a často chybějící moment celoživotní léčby DMO. Její indikace a koncepce, a tím i efekt, je individuální, přesto lze říci, že jak Brunkow, tak ACT mají pozitivní vliv nejen na patologii (nesprávný motorický model vzniklý v důsledku té které poruchy), ale i na aktivní motoriku, tedy tu složku pohybu, kterou pacient běžně v nejrůznějších denních úkonech využívá.

I v kombinaci s Vojtovou metodou však může zejména ACT v případě lehčích forem DMO, kdy je pacient schopen široké aktivní spolupráce, představovat přínos a umocnění efektivity terapie.

Vstup do diskuze