Snoezelen

Počátky konceptu Snoezelen najdeme v sedmdesátých letech dvacátého století v Holandsku. V té době Jan Hulsegge a Ad Verheul, terapeuté pracující v institutu de Hartenberg, na jednom z veletrhů tohoto centra (pečujícího o pacienty s mentálním postižením) představili (tehdy ještě pokusný) „senzorický stan“.

Ten byl vybaven rozličnými, přitom jednoduchými efekty – větrákem rozfoukávajícím kousky papíru, směsicí inkoustu a vody promítanou na plátno, hudebními nástroji a nejrůznějšími hmatovými předměty, či potravinami a přípravky s pronikavou vůní. Tato senzorická (smyslová) stimulace se ukázala velmi efektivní, zejména v případě pacientů s nízkofunkčním mentálním postižením, kteří na ony podněty znatelně (non-verbálně i verbálně) reagovali. Sami terapeuté pojmenovali tento koncept multisenzorické stimulace „Snoezelen“ (z holandského snuffelen: hledat, zkoumat (smysly, také čmuchat apod.) a doezelen: relaxovat).

Snoezelen - využívané prostředky

Snoezelen – MSE (Multi Sensory Environment) je zpravidla místnost vybavená nejrůznějšími senzorickými pomůckami (barevnými optickými vlákny, bublinovými světélkujícími válci, různými projektory, stimulačními hmatovými pomůckami (oblíbený je např. speciální suchý kinetický písek, různé vibrační pomůcky).

Snoezelen místnost vyžaduje tlumené osvětlení (zatemnění), a klidnou zvukovou kulisu – takovou funkci může splnit např. dobrá relaxační hudba, kterou Snoezelen může kombinovat také s aromaterapií. Pro vestibulární (rovnovážnou, či motorickou, pohybovou) stimulaci užívá Snoezelen např. sedací pytle, stimulační podložky.

Podstata Snoezelen

Princip, na němž je metoda Snoezelen postavena, bývá dělen na tři součásti (funkce):
• Relaxační
• Poznávací
• Interakční

Všechny tyto tři funkce dohromady představují koncept, který je jedinečný ve své absolutní přizpůsobivosti potřebám pacienta. Nejenže je přesně koncipován dle jeho anamnézy, současného stavu a potřeb proškoleným terapeutem, jednou ze zásadních podmínek úspěšné Snoezelen terapie je ale dobrovolnost – pacient musí terapeutovi důvěřovat a nic, k čemu v průběhu terapie dochází, se nesmí dít proti jeho vůli, neboť by tak byla znemožněna (nejen) relaxační funkce.
Funkce poznávací odkazuje k další součásti Snoezelen – pacient se může volně přemisťovat, všemi smysly zkoumat nové podněty, a protože je stimulován, specifickým prostředím vybízen k aktivitě, a přesto není nikým nucen, hovoříme o funkci interakční.

Snoezelen - role v komplexní terapii DMO

Jak Snoezelen působí na nervovou soustavu, potažmo celý systém – člověka?
Zhruba po dvaceti letech od prvního představení Snoezelen, v devadesátých letech dvacátého století, probíhaly na univerzitě v Berlíně studie efektivity a vlivu Snoezelen. Výstupem z nich bylo v podstatě potvrzení stále aktuálních paralelních výzkumů mozkové plasticity (tedy schopnosti v jisté míře neustále přijímat nové podněty a neustále je zpracovávat, uchovávat a využívat).

Snoezelen terapii by neměl provádět terapeut bez patřičného výcviku, neboť nesprávně koncipovanou stimulací lze pacientovi také uškodit. Je-li však prováděna správně, aktivuje jak vědomé, tak nevědomé a podvědomé složky našeho vnímání. Opakované reakce na nejrůznější vnější senzomotorické podněty nemizí, ale jsou uchovány v paměti a tím umožňují zkoumání vlastních dispozic a jejich rozvoj.

Konkrétní užití Snoezelen v terapii pacientů s DMO

Přestože je tato skutečnost všeobecně uznávanými terapeutickými přístupy často opomíjena, dětská mozková obrna v jakékoli míře představuje neignorovatelnou psychickou zátěž nejen pro jeho rodinu, ale také pacienta samotného. Ať už se tak děje pro skutečnost její „chronicity“ (není den, kdy by se neprojevila), nebo z nám dosud nepříliš známých biochemických procesů probíhajících v takto poškozeném mozku, vyžaduje i tato stránka celkové kondice pacienta s DMO určitou formu kompenzace.

Snoezelen se ukazuje vhodným v komplexním terapeutickém přístupu k pacientům s kombinovaným postižením (ať už smyslovým, kde dochází neustálou stimulací k posílení zasažených funkcí, tak mentálním, kdy příznivě působí na rozvoj komunikačních dovedností pacienta). Protože nezřídkakdy bývá po celou dobu Snoezelen přítomen také terapeut (či blízká osoba), slouží tento koncept zároveň k upevnění vzájemné důvěry a komunikace. Také ta nejednou prochází, paradoxně pro leckdy téměř neustálou péči o pacienta s DMO (a tím i permanentní kontakt s ním), nelehkou zkouškou.

Na závěr připomeňme neustále připomínaný fakt, že ruku v ruce s psychickou stabilitou a mentální rovnováhou jde také motorický rozvoj. Tyto složky se spolupodílejí na výsledném charakteru a míře dispozic pacienta s DMO. Lze proto očekávat, že pozitivní účinky Snoezelen budou mít nepřímý vliv také na motoriku pacienta s DMO, je však třeba znovu dodat, že sice jedná o nezastupitelný a zcela originální, ne však fyzioterapii nahrazující koncept.

Vstup do diskuze