- neděle 4. prosinec 2016
Základy synergické reflexní terapie (SRT) položil německý lékař, ortoped a traumatolog Waldemar Pfaffenrot (7. 6. 1947 – 4. 6. 2007). Nevyvinul přitom zcela originální koncept, nýbrž navrhl kombinaci manuálních, reflexních a masážních metod a koncipoval tak přístup, jehož cílovou skupinou byli (a jsou) především pacienti s dětskou mozkovou obrnou, ale i většinou jiných poruch hybnosti s příčinou v mozku.
Synergická reflexní terapie - princip
Synergická reflexní terapie (SRT) není rehabilitací v tomtéž smyslu slova jako např. Vojtova metoda. Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy je jak v průběhu terapie (pacient není žádným způsobem, tedy vědomě ani nevědomě, zapojován), tak v roli, jakou v komplexní léčbě DMO zaujímá. Jedná se nikoli o alternativní, ale podpůrnou terapii (nejlépe v kombinaci s Vojtovou metodou či jiným fyzioterapeutickým přístupem).
Synergická reflexní terapie (SRT) se opírá o tyto pilíře:
• Měkké mobilizační techniky
• Manuální terapie
• Reflexní terapie (masáž reflexních zón)
• Akupunktura, akupresura
• Kraniosakrální osteopatie
Již výstižné označení této terapie jako synergické nám může napovědět, že je zde současně sledováno několik cílů:
Prvním z nich je komplexní vliv terapie na funkci organismu – jak na centrální nervovou soustavu, tak i na funkci vnitřních orgánů. Dostává tak šanci zaujmout v budoucnu ještě přednější místo v terapii DMO, neboť tato (vnitřní, orgánová) stránka kondice není (v diagnostice, a tím ani v terapii) sledována zcela samozřejmě.
Druhou vedoucí funkcí synergické reflexní terapie (SRT) je podpora souběžně indikovaných terapeutických postupů – zejména právě Vojtovy metody, v kombinaci s níž je sledován nejpatrnější efekt SRT. Synergická reflexní terapie není určena k úplné náhradě dosavadních fyzioterapeutických metod (Vojta, Bobath), neboť nesleduje přímo rozvoj a léčbu motoriky, je však jejich významnou podporou. Umocňuje jejich efekt, a to zejména tehdy, je-li i při systematické rehabilitaci výrazná přítomnost obtíží vznikajících v důsledku té které hybné poruchy.
Tím se dostáváme k třetí funkci SRT, kterou je prevence rozvoje či řešení vzniklých sekundárních problémů – těmi se v případě DMO myslí především vadný vývoj kostry (skolióza, deformity), riziko rozvoje hypotonie či svalových kontraktur, které vznikají v důsledku spazmu.
Role synergické reflexní terapie (SRT) v komplexní léčbě DMO
Určíme-li dílčí efekty, tedy přínosy té které metody, jež je součástí konceptu SRT, můžeme předpokládat obdobné reakce na synergickou reflexní terapii jako takovou. Její specifita tkví především v tom, že reakce, jež vyvolává, jsou bezprostřední (a při optimální kombinaci a frekvenci trvalé).
Normalizuje svalový tonus (spasticitu, hypotonii, ale uvolňuje také přetížené fascie – „blokády“ svalových vláken), čímž zároveň umocňuje efekt fyzioterapie, jenž je často brzděn právě přítomnými sekundárními problémy.
Příznivě ovlivňuje nejen stav kloubních (kosterních) a svalových struktur, ale vliv má na celkovou hybnost – jak ve smyslu rozsahu pohybu, tak koordinace a rovnováhy.
Efekt SRT je dobře sledovatelný také na redukci patologických projevů dané poruchy, svůj význam má synergická reflexní terapie i v případě kombinovaných postižení – pozitivně ovlivňuje mentální a psychický stav pacienta, napomáhá i v případěepilepsie či smyslových vad. Přínos představuje také v terapii řeči, kde může být využita samostatně (tzn. bez záměrného vlivu na další (pohybové či orgánové) funkce).
Kdy synergickou reflexní terapii (SRT) provádět
Po letech sledování efektu SRT je za optimální dobu a frekvenci terapie pokládáno opakování desetidenních bloků terapie cca 4x – 5x ročně. Je volena i prováděna zcela podle individuálních potřeb pacienta. Tak jako u jiných terapií, i v případě této však musíme mít na paměti, že reakce na ni nejsou nikdy zcela identické.
Články
- Nejnovější
- Nejčtenější
